Vždy světlá, bílá, našedlá, nažloutlá i narůžovělá.

Nejběžnější jsou u nás žulové pegmatity, jejichž podstatnou částí je draselný živec (ortoklas) a křemen. V pegmatitech granodioritových a dioritových, kterých je mnohem méně, je převážně kyselý plagioklas. Pegmatity alkalických hornin obsahují živec a narůžovělý nefelín. Kromě uvedených podstatných součástí obsahují žulové pegmatity skoro vždy slídy (muskovit a biotit), alkalické pegmatity biotit a egirín. Jinak je v pegmatitech obsaženo mnoho nerostů vedlejších, často hospodářsky značně důležitých, tvořících až obrovské krystaly (beryl, turmalín, lithné slídy, uranové slídy, korund aj.).

V přírodě tvoří pegmatity žíly s měnící se mocností. Hornina je velmi hrubozrnná nebo je tvořena zákonitě se prorůstajícím křemenem a živcem s grafickou stavbou (písmenková žula).

Pegmatity vznikly po první krystalizaci magmatu utuhnutím magmatického zbytku, ve kterém se soustředily plyny a páry a všechny prvky (např. Be, Li, B, Mo, U, W aj.), jejichž kationty se svou velikostí nemohly umístit v krystalových strukturách křemičitanů.

Žulové pegmatity, vhodné pro těžbu, se u nás vyskytují hlavně na Domažlicku (Otov, Meclov, Poběžovice), u Písku a v okolí Velkého Meziříčí (Dolní Bory). Jinak jsou hojné ve všech žulových oblastech. Pegmatity poskytují živec pro keramické účely (střep a polevy porcelánu), slídu pro elektrotechniku a vzácné nerosty pro získání vzácných prvků.