Bílá, žlutavá, šedá, tmavošedá, nazelenalá nebo nahnědlá.

Křemenná zrna a křemenný tmel.

Hornina je celistvá, proto ani lupou nerozeznáme křemenná zrna od křemenného tmele. Stavbu má všesměrnou, je velmi pevná, na povrchu hladká a zpravidla lesklá. V přírodě tvoří vrstvy, často se vyskytují i jednotlivé obroušené kameny.

Usazením křemenných zrn a jejich následným zpevněním křemitým tmelem.

Křemence jsou hojné v Praze a v jejím okolí. Používaly se na dlažební kámen. Tzv. dinasové křemence pocházejí od Mostu a Bíliny a těžily se na výrobu dinasových cihel k obložení sklářských a hutnických pecí. Jinak jsou křemence na četných místech, např. v okolí Plzně, Kutné Hory na Drahanské vrchovině aj.

Různá podle původní nepřeměněné horniny a vzniku novotvořených nerostů.

Převážnou součástí je křemen, ale podstatně mohou být zastoupeny i jiné nerosty, např. muskovit, chlorit, grafit, pyroxen, silimanit, podle nichž se kvarcity označují (grafitický, pyroxenický apod.).

Zpravidla všesměrná, někdy však jsou křemenná zrna usměrněná.

Přeměnou písčitých usazenin, při zvýšené teplotě, tlaku nebo i pohybu.

Hojné jsou v oblastech přeměněných hornin (v krystaliniku), např. v Jizerských horách, v Krkonoších, na Českomoravské vrchovině, v Hrubém Jeseníku a ve Slovenském rudohoří.