Šedá, hnědá, červená, tmavošedá až černá.

Podstatou horniny je jílovitá hmota, která může obsahovat prach a drobná zrnka různých nerostů (hlavně křemene) a organické látky. Někdy obsahuje podstatnou příměs karbonátů (vápnitá břidlice - dříve nazývaná slínitá břidlice).

Břidlice je vždy více či méně výrazně vrstevnatá. Zrno má velmi jemné a odlučuje se snadno v plochých destičkách.

• Vápnitá břidlice - (nesprávně slínitá) je jílovitá břidlice s podílem 5% až 20% CaCO₃.
• Pokrývačská břidlice - je černošedá s mírným leskem na plochách břidličnatosti a vyznačuje se štípatelností v tenké a dosti velké desky. Dobrá pokrývačská břidlice nesmí obsahovat pyrit, kalcit a větší množství organických látek. Bývá zpravidla slabě metamorfovaná.
• Kyzová břidlice - je černé barvy a obsahuje podstatný podíl zachovalého pyritu v podobě jednotlivých krystalů, konkrecí nebo masívního pyritu (tzv. litý). Tyto břidlice vznikly v mořích v redukčním prostředí. Obsahují někdy příměs Ni, U, Au a Ag.
• Kamenečná břidlice - je původní kyzová břidlice, ve které se pyrit rozložil a změnil v sírany.
• Jílovec - na rozdíl od břidlice nemá vrstevnatou stavbu. Má vcelku stejné vlastnosti jako jílovitá břidlice. Je to zpevněný jíl.

Jílovité břidlice vznikly z rozrušených hornin přemístěním a usazením jemných částic v sedimentačních pánvích, hlavně mořských. Po usazení materiál za běžných teplot částečně překrystaloval a vznikly novotvořené šupinkovité jílové nerosty a sericit, které byly rovnoběžně uspořádány.

Jílovité břidlice jsou hojné v barrandienu, v Nízkém Jeseníku a na vnější straně Karpat. Významější výskyty pokrývačské břidlice jsou na Železnobrodsku, v Nízkém Jeseníku (Hrubá Voda, Nové Těchanovice, kde se těží) a v Malých Karpatech. Kyzové a kamenečné břidlice jsou známé z Kamence u Radnic, z Hracholusk u Křivoklátu a od Hromovic u Plzně. Dříve se z nich vyráběla dýmavá kyselina sírová a kamenec.