Šedozelená, tmavozelená až šedočerná se zelenavým odstínem.

Podstatnou částí je plagioplas (labradorit nebo bytownit) a augit. Může však obsahovat biotit, olivín, amfibol a rudu. Často se původní nerosty přeměnily v druhotné, hlavně v chlorit a kalcit (při zkoušce kyselinou chlorovodíkovou hornina ne některých místech šumí).

Diabasy mají všesměrnou a stejnozrnnou ofitickou stavbu. Nápadné jsou úzké živcové lišty (obr.18), mezi nimiž je původní pyroxen, často však přeměněný. Hornina je jemně až středně zrnitá a často obsahuje mandle (obr.19).

Ve starších prvohorách utuhnutím gabrového magmatu, většinou na zemském povrchu (výlevná hornina), ale i blízko pod ním. V tomto případě se vyskytuje ve tvaru lakolitu. Tvoří rovněž žíly.

Časté jsou diabasy hlavně v barrandienu (v okolí Prahy a Berouna), méně v devonu na Moravě a ve Slovenském rudohoří. Pevné, nezvětralé horniny poskytují kámen na štěrk.