Bohumír Strnad (Foto: P.Peřina)
Pokud se mne zeptáte, kdo pořádá specializované zájezdy pro vinaře, nebudu otálet s odpovědí, že brněnský Čebus. Možná tím křivdím ostatním cestovním společnostem nebo organizacím. Pokud ano, nebylo by špatné zvýšit informovanost, alespoň moji...
Ale když Čebus pro vinaře, tak ať se jedná o zájezd krátký nebo dlouhý, bývá vždy dobře organizovaný a téměř vždy s výkladem odborníka. V poslední době se této činnosti chopil člověk uznávaný ve svém oboru nejen u nás, ale i v zahraničí, pan docent Eduard Postbiegel z Lednické vinařské katedry Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Například právě Rakouskem, kam jsme měli namířeno tentokrát, jsem s ním já osobně projížděl minimálně pětkrát a vždy jsem se dozvěděl něco nového a zajímavého.
Ale teď už k akci samotné...
Poysdorf je malé městečko, ležící nedaleko za našimi hranicemi na cestě z Brna do Vídně. Když se překročí hranice v Mikulově, ani se člověk nerozkouká po místní krajině a už je vlastně tam. Co jsem viděl přes okna autobusu, mi stačilo k tomu, abych si udělal alespoň rámcový obrázek o městečku samotném i jeho okolí. Může být určitě zajímavé si ho projít, navštívit zajímavé kostely, vinařský trh a tak dále. Jenže k tomu nám čas nezbyl.
Ihned po příjezdu na parkoviště u Festhalle jsme se zapojili do již probíhající degustace. Do oficiálního zahájení sice ještě zbývalo něco kolem hodiny, ale nikdo se nepozastavoval nad tím, že už se nalévá s předstihem. Jen jsem si tak vzpomněl na každoroční situaci na výstavách u nás, kde zájemci marně natahují ruce se skleničkami, smutně a žádostivě hledí na neoblomné nalévače, o Pavlovově reflexu nemluvě. Inu, jiný kraj, jiný mrav.
Výstava byla odlišná od našich hlavně tím, kdo na ní vína vystavoval. V Rakousku je na 40000 vinařů, z nichž více než polovina obhospodařuje méně než 1 hektar vinohradu. Všichni se ale snaží své víno profesionálně vyrobit, připravit i prodat. Pokud na to nemají zařízení, sdruží se do družstva, nebo si nechají náročnější operace, jako je třeba lahvování, udělat ve větším vinařském podniku. A na této výstavě vinaři vystavovali víno plněné a označené tak, jak si ho můžete zakoupit přímo u nich. Když některé víno docházelo, hned se doplnilo. To není dost dobře možné u nás, kde vystavovatelé mnohdy mají už jen ty dvě "sedmičky", které schovávají na výstavu.
Další věcí, která musela určitě nadchnout každého našince, byla teplota nalévaného vína. Ještě v devět hodin večer, kdy jsme se chystali na cestu zpět, byla vína chladná a ne zteplalá jako na našich místních výstavách už po jedné, dvou hodinách. Všechna vína totiž byla v chladících pultech. A řeknu Vám, ochutnat například Vlašský ryzlink 99 Eiswein od Alfreda Amona při správné teplotě je něco jako pohádka.
A ještě jedna pěkná zkušenost. Vína byla ohodnocena zlatou a stříbrnou medailí a ostatní na výstavě ani nebyla. Nemohlo se tedy stát, jako někdy u nás, že víno, které už při bodování bylo na pováženou, si někdo nechá nalít na výstavě, kde už se ani o víno nejedná.
Ale abych jen nechválil. Všechna vína nebyla zase exkluzívní a je jen spravedlivé, že produkty několika našich producentů se vůbec neztratily, ba naopak si odnesly i několik zlatých medailí. Co bych já nejvíce zatratil, to byl poměrně vysoký obsah volné síry v některých vzorcích. Naštěstí jen v některých, vetšina byla bezvadná.
Téměř všechna vystavovaná vína byla letošní (sklizeň 1999), což třeba u pozdních sběrů a výběrů bylo i na škodu. Ty mají zaručeně budoucnost ještě daleko před sebou.
Ochutnal jsem asi čtyřicet vzorků, což bylo už na hranici mých možností. Každý vzorek měl obsah přibližně 1/16 litru ... lepší nenásobit ...
Téměř polovina mnou ochutnaných vzorků byla vína z odrůdy Blauburger. Tento poměrně mladý šlechtěnec odrůd Frankovka a Modrý portugal se stává v Rakousku poměrně rozšířený. Já se snažil najít podobné rysy, abych mohl Blauburger lépe hodnotit, když se sem tam objeví na našich výstavách. Můj závěr: kromě všeobecně výrazné až temně fialové barvy, žádné výrazné společné znaky vzorky neměly. Dost mne to zarazilo. Možná je to tím, že zatím neexistuje jednotná klonová selekce. Uvidíme, co ukáže budoucnost. Ale jednu vlastnost měly všechny Blauburgery, které jsem ochutnal (všechny hodnocené zlatou medailí). Jednalo se o pitelná, lehčí vína. Výjimkou byl snad jen Blauburger vinařství Fassler und Strebl z Drasenhofenu. Ten měl charakter jižních vín s nádechem sušených švestek. Myslím, že toho bylo docíleno výrobou vína teplou cestou, ale ať tak nebo jinak, jednalo se o víno jedna báseň, které zaplnilo celou pusu.
A co říct závěrem? Myslím, že se příští rok do Poysdorfu zase podívám ... a možná i dříve. Třeba se mi podaří si prohlédnout i městečko...
|
Festhalle |
Degustátoři u českého stánku |
Festhalle |
|
Degustátoři - vpravo Doc. Eduard Postbiegel |
... ne všechna vína byla špičková, jak ukazuje výraz ve tváři Ing. Petra Peřiny |
Festhalle |
|
... výborné ... |
... tohle také ... |
Festhalle |
|
Posezení před Festhalle |
24.11.2004
