Maďarsko 25.-28.října 2003

Bohumír Strnad (foto H.Strnadová)


25.října

Kolem šesté hodiny ráno jsme se z ledového větru uchýlili do autobusu Karosa cestovní kanceláře Čebus a vyrazili z Brna po dálnici směr Bratislava.

Bylo brzo ráno, tma, a tak většina z nás poklidně usnula. Probudila nás až pasová kontrola v Lanžhotě. Když jsem se rozkoukali, zjistili jsme, že ačkoli jsme zamířili na jihovýchod, tedy do teplejších krajin, venku ležel sníh. Nikdo z nás tehdy ještě netušil, že bude ležet i v Maďarsku a že si zimy ještě užijeme.

Dunaj v Bratislavě vypadal jako vana napuštěná vařící vodou, tak se z něj kouřilo. Ale teplotu vody bych vyzkoušet nechtěl.

Györ - sobotní dopoledne

Po státních silnicích a silničkách jsme dorazili do Györu. Město bylo jako včelí úl. Sobotní trhy, fronty maďarů, slováků i čechů u Maďarské státní loterie, kde se očekával rekordní jackpot, plný obchodní dům,... Autobus se rozprchl za památkami, do směnáren a do obchodů s vínem. Bylo přece třeba se předzásobit na večer.

Pannonhalma - degustační místnost

První degustace se konala v obci Pannonhalma ve vinařské oblasti Pannonhalma-Sokoróalja. Přivítal nás Maďar "jak poleno" a degustaci v krásných reprezentačních prostorách vinařského družstva u krbů s praskajícím ohněm začal vinnou pálenkou s konstatováním, že venku mrzne a že je to jejich místní zvyk. Jak se později ukázalo, byl to i jediný způsob, jak se připravit na jejich vína. První víno, tuším, že to byl ryzlink vlašský, mělo takovou sirku, že ho dopili jen nejsilnější žaludky. Následovala těžká oxidáza, pravděpodobně v Chardonnay. Na připomínky ke kvalitě vín od osazenstva zájezdu se nám dostalo asi tohoto vysvětlení: "To víno vám nechutná? To je Váš problém. Mě chutná a cizincům taky. Teď tu třeba byli finové a ti si pochutnávali." Na to se dá těžko něco namítnout. Další vzorek bylo víno ledové a to bylo špičkové, asi nechtělo zoxidovat. Degustace vyvrcholila naprosto nečekaně, když poslední podávaný vzorek bylo červené Othello. Když se přítomní vinařští odborníci pozastavili nad tím, že toto víno (americký réva vitis labrusca) je u nás už od druhé světové války zakázáno, protože obsahuje jedovatý metylalkohol, odpověď byla opět ohromující: "U nás je pěstování také zakázáno, ale obsah metylalkoholu je jen 3 nebo 4 promile a všem to chutná". Můj názor? Už vím, proč se tomu v USA říká liščí víno ... podle pachu.

Po poněkud nepřesvědčivé kvalitě degustovaných vín se většina z nás vrhla na malý obchůdek se zbožím hodně smíšeným a zbavila ho zásob vína. Autobusem jsme potom vyjeli na horu nad vesnicí Pannonhalma ke stejnojmennému klášteru. Benediktýnský klášter je dominantou okolí. Většina z nás si ho obešla, někteří se koulovali sněhem a další se jen kochali výhledem do okolní panonské nížiny zasněžené a v mlžném oparu.

Somló - hora a vinařská oblast

Opět po silnicích všeho druhu jsme zamířili k osamělé sopce Somló. Nebýt celá z čediče, byla by to naše Pálava, také pokrytá vinicemi, hora uprostřed nedohledné nížiny a nesmí chybět zřícenina hradu. Celý kopec se nalézá ve vinařské oblasti Somló. Po delším bloudění, kdy jsme projeli velkou část vinic s vinařskými domky, lisovnami a sklepy jsme konečně zamířili přímo do vrchu. Chudák Karosa měla co dělat.

Somló - domácký sklep s keramickou nádobou

V pořadí druhá degustace byla lidová až přírodní. Majitel vinařství byl bývalý letecký inženýr, takže kromě nářadí a nástrojů vinařských byly kolem jeho sklepa k vidění třeba směrová kormidla a letecké motory. Z maďarských plání foukal ledový vítr, začalo se už pomalu stmívat a jelikož se stálo venku před sklepem, bylo to docela o zdraví. O zdraví byla i vína. Prvním vzorkem byla místní specialita, která se nepěstuje nikde jinde (proč asi?) - Beraní ocas. Jméno odrůda dostala údajně podle tvaru hroznu, který je velmi řídký, úzký a dlouhý. Víno bylo ve džbáncích a barvu mělo jako zapadající slunce nad obzorem. Cítit bylo spíš kozami. Další vzorky měly obdobnou chuť a barvu. Z nízkých, širokých skleniček bez stopky jsme ochutnali asi šest vzorků rulandského šedého, ryzlinku vlašského, tramínu červeného a dalších vín. Většina zájezdu rezignovala na to, že by snad ochutnala v Maďarsku kvalitní víno a začala se pomalu ale jistě opíjet tím, co nám majitel nabízel. Podíval jsem se také do sklepa a tam jsem našel pravděpodobného viníka stavu všech vín - obrovskou kameninovou nádobu, ve které muselo víno silně naoxidovat. Raději jsem se šel projít po vinohradech, kde listí na révě vedené na hlavu i na drátěnce zhnědlo mrazem, aniž by stačilo opadat.

Už téměř za tmy se rozjařený zájezd vydal k Balatonu do městečka Balatonfüred, kde jsme se ubytovali v hotelu Vasutas, což v češtině znamená Železničář, asi dvěstě metrů od jezera. Cestou jsme ještě navštívili město maďarských královen Veszprém. V noci byl krásný a romantický, ale za světla by také asi nebyl k zahození.

26.října

Balatonfüred - nerezové tanky a sudy barrique

V noci se kromě konce letního času nic nestalo a po snídani ve stylu švédského stolu jsme zajeli jen kousek nad město k nádhernému vinařství. Okolí města Balatonfüred náleží k vinařské oblasti Balatonfüred-Csopak. Je zde až o deset stupňů Celsia tepleji než v deset kilometrů vzdáleném okolí. Navštívené vinařství bylo založeno v roce 1996 a pomocí francouzského kapitálu se neustále rozvíjelo. Nové budovy, penzion, sklepy, skladovací prostory i vybavení sklepa a zařízení do vinohradů vonělo novotou. A francouzský vliv byl vidět i na kvalitě vín a jejich ceně. Celá degustace byla naprosto bez chyby a ochutnaná vína, obzvláště Chardonnay, s nádechem sudů typu barrique, bylo fantastické. Ochutnali jsme také například rulandské šedé a tramín. Ze svého pohledu bych řekl, že toho bylo na brzké dopoledne docela dost. Nejprve nás majitel provedl po výrobních prostorách, penzionu a sklepě, kde jsme přímo z nerezových tanků chutnali bílé a vynikající rosé, oboje připravené k lahvování. Druhá část degustace se konala v reprezentačních místnostech firmy a byla na vysoké úrovni. Tato ochutnávka dala zapomenout neslavnému začátku zájezdu.

Chrám v Budě

Přes půl Maďarska jsme jeli do Budapesti, do termálních lázní v centru města. Strávili jsme tam v teplé vodě a saunách několik hodin a navečer jeli na Budský hrad do Domu vína. Maďarský dům vína je instituce obdobná Salonu vín ve Valticích. Má ale jednu velkou výhodu - je v centru turistického ruchu a otevírací doba je od rána do večera a ne jen do pěti hodin odpoledne jako na Valtickém zámku. Nacházejí se v něm nejlepší maďarská vína ze všech regionů a kromě ochutnávek těchto vín se návštěvník dozví zajímavé informace o vinařství a vinohradnictví v Maďarsku. Nejlepší vinaři roku zde mají v keramické kachli obtištěny svoje dlaně. A je tu například i ruka majitele vinařství, které jsme dnes ráno navštívili v Balatonfüredu.

Po návštěvě Domu maďarských vín se rozjařený zájezd vydal zpět k Balatonu do hotelu Vasutas.

27. a 28.října

Brzy ráno jsme po snídani opustili hotel Vasutas a Balatonfüred a zamířili k nejužšímu místu Balatonu do vesničky Tihány. V sezóně je prý zaplavena turisty, ale teď zela prázdnotou. Prošli jsme se kolem kláštera a po svahu vysoko nad Balatonem kolem domků s rákosovými střechami, navštívili jsme Paprikaház (dům paprik), který byl kolem dokola ověšen asi metrovým pásem z paprik. Nakoupili jsme si v obchůdku vína z okolí Balatonu a "vzhůru dolů" k Balatonu, kde jsme s celým autobusem najeli na trajekt a přejeli na druhý břeh. Protože je známo, že Balaton je velmi mělký a navíc v posledních letech vysychá, měli jsme podezření, že trajekt jede koly po dne - nebylo to ale prokázáno.

Villány - sklep ve vinařství Polgár

Další naše cesta vedla do Pécse přes pohoří Mecsek. Město leží nedaleko Chorvatských hranic a prolíná se v něm historie Říma, Turecka a Střední Evropy. Kromě problémů s parkováním, pokusu party mladíků infiltrovat se do naší skupinky za účelem odlehčení našich kapes a pošmourného počasí, byla návštěva Pécse příjemným zpestřením. Pravdou je, že kromě minaretu, monumentální katedrály, mešity a synagogy větší část zájezdu viděla jen regály obchodního domu a nakupovala vína a papriku ve všech formách a pálivostech.

Po celodenním kodrcání v autobuse byla téměř dvouhodinová zastávka ve známých lázních Harkány balzámem těla i ducha. Nic na tom nezmění fakt, že ještě týden z nás všech byla cítit síra. Atmosféra koupání v otevřeném venkovním bazénu za tmy a v oparu stoupajícím z vody je nepopsatelná. 

Villány - degustace ve vinařské firmě Polgár

Odpočatí a vylouhovaní jsme dorazili na poslední ochutnávku do obce Villány ve vinařské oblasti Villány-Siklós. U známého vinaře, pana Polgára jsme měli domluvenu večerní degustaci a místní večeři. Nejprve nás velmi laxně a bez zájmu obsluhovala dvojice zaměstnanců a i přes vynikající kvalitu obzvláště červených vín jsme měli nepříjemný pocit. To se naprosto změnilo příchodem paní Poglárové, manželky majitele, která vše vzala do svých rukou. Dvojice začala kmitat a i přesto, že bylo zaplaceno osm vzorků, měli jsme jich hrubě přes deset. Důležitý obrat se udál ve chvíli, kdy se ujasnilo, že nejsme Slováci ale Češi a že jsme navíc zájezd z Brna, kde víno z vinařství Polgár před dvěmi lety vyhrálo Vinex. Výborné víno teklo téměř proudem, takže jednotlivé vzorky začaly splývat a zůstal jen dobrý dojem z vín snad nejlepší maďarské vinařské oblasti. Vše doplnila výborná večeře. Jako předkrm byla ve slupce pečená brambora s dresinkem ze smetany, cibule a česneku a jako hlavní jídlo kohoutí perkelt s těstovinami s tvarohem. Myslím, že ve Villány a okolí dlouho žádný kohout nezakokrhá.

Villány - sklep ve vinařské firmě Polgár

Degustace se v příjemné atmosféře protáhla až do půl dvanácté v noci a následnou cestu do Brna, kam jsme dojeli před osmou hodinou ráno, si většina účastníků asi neuvědomuje. Zajímavé to mohlo být na hranicích, kdy někteří byli jen stěží schopni otevřít svůj pas na stránce s fotografií a tvářit se jako na fotce.

A celkový dojem? Maďarské vinařství má velký potenciál, ale nejvíce se mu daří tam, kde se opouští klasické selské způsoby výroby vína, a mnohdy pod dohledem a s dotacemi zvenčí, se zavádí nové technologie a postupy. Potom vznikají velká vína, která mohou konkurovat celému světu.


24.11.2004


Stránku připravil: 3X Projekt, Bohumír Strnad
Email: bohumir.strnad@3x-projekt.com